Než se na tuhle motorku podíváme blíže, je nutno říci, že stroje vyrobené pro účast na Grand Prix nemají homologaci pro běžný silniční provoz a smí jenom a pouze na závodní okruhy – je to stejné jako rozdíl mezi běžným řidičákem a závodní licencí, a to i u menších kubatur. 

Pokud se trochu zajímáte o motosport, pak víte, že na konci roku 2011 došlo v prestižní sadě závodů FIM Road Racing World Championship Grand Prix k velké změně – z dosavadní kategorie GP125 se stala nová, pod označením Moto3. A právě u příležitosti oznámení této změny představila Honda svou novinku, totiž NSF250R.

Jak už to bývá, jednotlivé závodní kategorie mají předepsané nejrůznější podmínky a limity. Pro Moto3 například platí, že stroje o maximálním zdvihovém objemu 250 cm3 musí být jednoválcové konstrukce o čtyřech ventilech, o maximálním výkonu menším než cca 55 koňských sil (40 kW), s rychlostí nižší než 230 km/h. Zbylé podmínky, jako jsou předepsané svíčky, mazání nebo chlazení, jsou identické s ostatními kategoriemi. Honda NSF250R má maximální výkon motoru kolem 35,5 kW a 13 000 otáček za minutu, šestistupňovou převodovku se stálým záběrem, jak je ostatně u motocyklů zvykem, a mokrou spojku.

Pokud prozkoumáme Hondu NSF250R blíže, zjistíme jednu zajímavou věc: je velmi kompaktní. Její rozvor je o cca 150 mm kratší než u sériové Hondy CBR250R určené především pro asijský trh a ve srovnání se stejným modelem je světlá výška NSF250R nižší o skoro 40 mm. Samozřejmě, že každý závodní speciál je vyvinutý pro konkrétního jezdce, doslova šitý na míru, ale je zde vidět určitý trend směřující k většímu výkonu v menším balení, který jen odráží celkovou tendenci závodů Grand Prix.

Je tedy jasné, že pokud takovýto stroj máte, zaslouží si tu nejlepší péči – a karoserii na míru. Nebo alespoň podle továrních specifikací. Ale ten, kdo závodní speciál vlastní, tohle už dávno ví. A tak to zde necháme pro informaci těm, kteří o vstupu do závodního světa teprve uvažují…